Odmítání příkrmů! Rady ověřené praxí.

Datum publikace: 07.02.2011

Kategorie: Zdraví a výživa | Výživa miminka

Odmítání jídla, nebo tekutin u dětí je pro maminky jedna z nejvíce stresujících záležitostí při péči o dítě. Bohužel není moc prostředků, jak situaci změnit, protože není možné dítěti nic násilím nutit. Přesto se pár rad najde. Ráda se o ně podělím. Jsou to rady ověřené v praxi různými maminkami. Na každé dítě platí něco jiného.

1. Dítě ještě není na příkrmy připraveno

S příkrmy se začalo moc brzy, projevuje se hlavně po 4. či 5. měsíci nebo těsně okolo 6. měsíce. Dítě prochází tzv. senzitivní periodou, což je období, kdy je připraveno přijmout pevnou stravu. Tato perioda nastává právě okolo 6. měsíce. U některých dětí je to o pár týdnů dříve, u jiných zase později. Dítě dává svou připravenost někdy najevo velmi výrazně – sliní při pohledu na ostatní členy rodiny, když jí, natahuje se po jídle či lžičce, je jídlem zaujato a chtivě otevírá pusinku – je dobré takové připravenosti využít a dítěti i o pár dní či týdnů příkrm nabídnout.

Naopak absolutní nezájem, semknutá pusinka či dokonce výrazně projevovaná nechuť – kroucení hlavičkou, odvracení, plácání ručičkama či přímo odstrkování lžičky nebo ruky s příkrmem mohou být důkazem nepřipravenosti dítěte k přijetí příkrmů. V takovém případě je vhodné

zkusit s příkrmy ještě týden či dva počkat
vyzkoušet jinou denní dobu či různě přes den nabídnout sem tam jednu či dvě lžičky, ať si dítě zvykne, že takové jídlo bude součástí jeho života.

Většinou se začíná zeleninou a to z důvodu její většinou plané chuti. Pokud by se začalo s ovocem či kaší, tak je zde určité riziko, že dítě si zvykne na sladší chuť a bude pak zeleninu odmítat. Nicméně pokud je dítě v noci a večer neklidné, je možné začít i kašičkou a při případné nechuti dítěte k zeleninu tuto míchat postupně do kaše.

2. Dítě příkrmy odmítá nebo je jí neochotně

Možností k vyzkoušení je celá řada:

nejdříve se experimentuje s teplotou pokrmu – některé děti mají radši chladnější, jiné teplejší
lžička – některé děti přijmou příkrm lépe, když jim lžička padne dobře do pusinky. Vhodná je pro začátek malá, úzká lžička, která má dlouhou rukojeť a dítěti se dá pohodlně vložit do pusinky. Některé děti mají rády kovovou chuť lžičky, proto i tuto variantu můžete vyzkoušet. Ze začátku je dokonce možné podávat dítěti příkrm vlastním čistým prstem.
dítě pokrm vystrkuje z pusinky – pokud se lžička vloží jen na špičku jazyka, tak dítě jazyk automaticky vyplázne a tím příkrm vyplivne. Lžička by se měla položit doprostřed jazyka a zatlačit směrem dolů a opatrně z ní pokrm sesunout směrem ke kořeni jazyka, aby dítě mohlo příkrm posunout až dozadu a polknout. Chce to trochu cviku a dítě to brzy pochopí a bude aktivně pokrm ze lžičky stahovat horním rtem a samo jazykem posunovat dozadu a polykat.
nenutit nikdy nic násilím, je to zcela kontraproduktivní a dítě si vypěstuje k jídlu ještě větší odpor
podávání pokrmu v zajímavém nádobí, misce, skleničce, talířku
některé děti mají radši kupované příkrmy a domácí odmítají – zde je vhodné postupně míchat domácí stravu s kupovanou, ze začátku je poměr kupované vyšší a až dítě chuť domácího jídla akceptuje (může se začínat i jedinou lžičkou domácího jídla v kupované skleničkové výživě), tak postupně poměr domácího příkrmu zvyšovat. Cílem je akceptace i samotné domácí stravy
dítě odmítá jen některé druhy zeleniny, ovoce – míchat postupně do již osvědčených druhů. Dokonce je možné míchat i zeleninu a ovoce do kaší či např. i nám se zdající nevhodné kombinace banánu a zeleniny mohou slavit úspěch, který povede ke kýženému cíli – kdy dítě bude jíst zeleninu i samostatnou.
dalším fíglem je zamíchání mateřského nebo umělého mléka, které dítě zná, do příkrmu – nejdříve hodně mléka, postupně více a více zvyšovat poměr příkrmů
různá konzistence – některé děti potřebují mít ze začátku úplně do hladka rozmixovaný příkrm (ale je lépe začít už rovnou s pasírováním či mačkáním), jiné naopak nikdy neakceptují příkrmy v kašovité podobě a lépe se rozjí až po zavedení kouskovité stravy. Je vhodné tedy vyzkoušet i různé konzistence – mixování, mačkání, pasírování, krájení na drobno, nadrobení apod. Větší kousky ale až po 8.-9. měsíci
pokud dítě špatně přijímá kouskovitou stravu, tak je možné ještě počkat, senzitivní perioda, kdy je dítě schopné a ochotné kousky přijmout bývá okolo 9. měsíce. Je vhodné již od 8. měsíce postupně nějaký kousek do příkrmu zařadit, vždy vše měkké, ať to jde lehce rozmělnit i dásničkama bez zubů. Je tedy možné sem tam přidávat do příkrmu kousky, případně postupně měnit celou konzistenci příkrmu – od hladké kaše, přes hrubou kaši, rozmačkané kousky, drobné kousky, větší kousky atd.
větším dětem je možné začít dávat do ruky např. kukuřičné křupky, které se samy v pusince rozpustí a dítě se na nich učí hlavně to, že jídlo může být i jiných tvarů než hladká kaše v misce. Postupně je možné přidávat chlebík či jiné pečivo na žužlání (dítě velmi dobře hlídat!), dítě si bude zpracování větších kousků trénovat a pak mu to půjde lépe i přímo při obědu nebo svačině. Vhodné jsou především měkké kousky zeleniny, ovoce – dát dítěti pod dozorem do ruky.
jít dítěti příkladem – ukázat mu, že není nic lepšího na světě, než se dobře najíst, přehnaně gestikulovat a vyjadřovat se nadšenými grimasami.
nechat dítě jíst u společného stolu, ze společného talíře (připravit si na části talíře jídlo vhodné pro dítě) – děti v tomto věku rády napodobují a je pravděpodobné, že něco skončí v pusince
nechat dítěti více samostatnosti, dát mu druhou lžičku, ať se také pokusí samo nakrmit (a mezi tím mu nabízet další a další lžičky přímo do pusinky), později dítěti přímo předložit misku s jídlem a nechat dítě s jídlem důkladně seznámit. Kouskovou stravu podat přímo na stoleček před dítě, ať si dítě může samo brát kousky a krmit se jimi.
výjimečně je možné příkrm lehce dochutit např. fruktózou – ovocným cukrem
je důležité dítě chválit, za začátku za každou snědenou lžičkou, později je vhodné to již moc nepřehánět, aby dítě nemělo pocit, že jídlo je jedna velká show.
je možné dávat kouskovitou stravu i v rámci hry, např. přendávání kousku jídla z jedné misky do druhé (a ono se něco zatoulá i do pusinky)
nedávat dítěti vybrat příkrm – nabídnout a pokud dítě příkrm odmítne, tak zkusit za hodinu znova a pak třeba ještě za další hodinu.
každé dítě může mít svůj opravdu neoblíbený pokrm – je možné mu ho občas zkusit nabídnout, ale pokud ho dítě stále nebude přijímat (nebo ho z něj bude „nadavovat“ nebo dokonce ho bude zvracet), tak je lépe udělat delší, třeba několikatýdenní přestávku a potravinu nenabízet a dítěti tak zbytečně jídlo neznechucovat. Při opravdovém odporu k nějakému pokrmu je lépe se mu úplně vyhnout, ať dítěti neznechutíme jídlo celkově
někdy dítě odmítá přijmout příkrm od mámy, kde je zvyklé na jiné zdroje jídla (prso). Zde je vhodné, aby dítě zkusil krmit táta, babička – jen na pár dní, ukázat dítěti cestu, že jídlo je i jinde než u mámy
pokud dítě náhle začne odmítat příkrmy, tak je možné, že se necítí dobře, bolí ho bříško či se cítí jinak nemocné, může mít nějaké zranění či afty v pusince, mohou mu bolestivě růst zoubky či mít zánět středního ucha. Potom je vhodné dávat spíše tekutější stravu a vyzkoušet lze i změnu teploty příkrmu. Pokud dítě nebude do jídla nuceno, do pár dnů či týdnů se většinou vrátí k původním stravovacím zvyklostem. Chce to hodně trpělivosti

3. Zvyšování množství příkrmu

některým dětem trvá dlouho, než se dostanou na plnou dávku příkrmu (což je asi 150-250 g na oběd a večeři a 100-200 g na svačinky), chce to hodně trpělivosti a klidu,každý den je možné příkrm o trošičku zvýšit, dobrý je každý úspěch i třeba čtvrt lžičky navíc.
opět nic dítěti necpat násilím, empatie a opravdu svatá trpělivost se zde vyplatí, byť dítě bude příkrm i prskat.
klid a pohoda na straně mámy, která se přenáší i na dítě. Pokud se mamá stresuje, zda bude prcek zase jídlo odmítat, tak tato situace jistě nastane, dítě se necítí příjemně v přítomnosti neklidných rodičů.

4. Špatný režim krmení

Dítě nepociťuje hlad, jídla jsou na sebe moc časově nahuštěna. Přestávky mezi jídly by měly být alespoň 2 – 3 h. 2 h mohou být mezi příkrmem a kojením či menší dávkou umělého mléka, 3 h mezi jednotlivými příkrmy. - Můžete změnit pořadí příkrmů, např. po dopoledním ovoci některé děti hůře přijímají masozeleninový příkrm v poledne. Pokud bude dítě dostávat dopoledne např. jogurt a ovoce odpoledne, může se situace zlepšit. tečka - Některé děti zase dobře přijímají zeleninu k obědu i k večeři, třeba zamíchanou do kaše. tečka - Další možná změna, pokud dítě dobře nepřijímá oběd je, že dostane jen lehkou polévku, potom jde spát a po spaní se pokračuje další částí oběda. Je možné různě experimentovat s režim dne, každému dítěti vyhovuje něco jiného.

5. Odmítání tekutin

Odmítání tekutin nebo nedostatečný pitný režim je obvyklý hlavně u kojených dětí, které mohou hůře přijímat jiné tekutiny než MM nebo jiný způsob podání než z prsu.

Není vhodné dítě do pití nutit, ale naopak velmi vhodné je dítěti pití nabízet velmi často, klidně 20x denně, prostě tekutiny by se měly stát běžnou součástí dne.
Při učení pití je možné využívat různých tekutin – vody, čaje, ovocných štáv, minerálek (v menším množství, obsahy minerálů a jiných prvků nejsou určeny ke každodenní konzumaci a už vůbec ne u malých dětí). Různě míchat poměry, ředění s vodou, kombinace dvou různých druhů tekutin či šťáv.
Také je možné experimentovat i s teplotou tekutiny – ohřáté, pokojová teplota, studenější.
Velmi důležité je nabízet dítěti různé druhy nádob. Lahvičce bych se spíše vyhýbala, dítě se může odstavit lahvičkou kdykoliv. Existuje spousta druhů různých hrníčků – běžných s 1 uchem, se dvěma uchy, kapající či nekapající, s různými savičkami, brčky a pítky. Také je možné vyzkoušet např. lahve se sportovním uzávěrem, pěkně jít dítěti příkladem.
Pití je možné nacvičovat i ve vaně, kdy si dítě může vše vyzkoušet, můžeme vytáhnout membránu, aby dítě vidělo, jak vodička teče z hrníčku. Můžeme bublat brčkem do vody, srkat a hlasitě polykat – prostě trošku vše brát jako hru.

Laktační poradkyně Bc. Jiřina Mrázková

Přečtěte si také: