V pátek odešly nic netušící děti domů z místností plných panenek, lega, kolejí, plastového jídla, zvířátek, kočárků, autíček a jiných dětských důležitostí. V pondělí se vrátily děti do herny, kde byly dvě krabice s dřevěnými kostkami, jedna kuličková dráha a knihy. Byli jsme opravdu napjatí.
První den – bez komentáře. Druhý den – také. Když se už třetí den po hračkách nikdo nesháněl, cítili jsme radost a zároveň trochu zklamání. To, že si děti zvládnout hrát i bez hraček jsme věděli. Vždyť na tom stojí celé vzdělávací přístupy jako např. metoda Montessori.
Co nás ale šokovalo? To, že si děti ničeho nevšimly!!! Anebo jim to nestálo ani za řeč!
Již čtvrtý týden tedy děti chodí do školičky, kde nejsou hračky. A stále si naprosto nádherně hrají. Na rodiny, zvířátka, vytvářejí roztodivné stavby, častěji malují a tvoří. Celkově působí jako skupina klidněji a uvolněněji. I konfliktů ubylo. A že je to praktičtější na uklízení vám ani nemusím popisovat :-) .
Budeme dětem hračky vracet?
Některé ano, mezi všemi těmi předměty jim ke konci týdne začalo chybět lego. Stálice všech generací. Jinak ale zůstaneme u dřevíček, kostiček, kuliček, tužek a papírů. Děti nás přesvědčily :-) .
Autor: dětská psycholožka Klára Votavová
Tagy:
Děti a hračky
|
jak zabavit děti
Komentáře