Registrace

To se nedělá aneb jak fungují zákazy ve výchově

Datum publikace: 29.08.2014

Často slýchám rodiče chrlit na své děti zákazy v dobré víře, že je tak odnaučí nežádoucímu chování. Od zákazu je jen krůček k trestu. Čím více naše dítě " neposlouchá" tím více zákazů od nás slyší. Představte si laboratorní myš v bludišti. Má dvanáct chodbiček kterými se může vydat. Každá chodbička je označena jinou barvou.

Naše představa je jasná. Chtěli bychom, aby se myška vydala modrou chodbičkou. Rozhodneme se, že pokaždé, když zamíří do jinak barevné chodbičky potrestáme ji. Dostane nepříjemnou elektrickou ránu. Jedenáct možností udělat chybu pro zvíře, které netuší co se po něm žádá. Je dost pravděpodobné, že po několika ranách se myšička přestane hýbat. Vyděšená a nechápající co se děje zvolí pasivitu. Nebylo by snažší a pro zvíře milosrdnější položit do modré chodbičky sýr?

Jinými slovy je mnohem účinnější a pro všechny rozhodně příjemnější říkat co se dělat má, než co se dělat nemá. Ve výchově našim dětem ukazujeme cestu jak žít svůj život. Pojďme jim ukázat kudy se mají vydat, namísto toho abychom jim říkali kudy všudy cesta nevede.

Trocha praktických rad

Pokud se vaše dítě baví tím, že háže kamínky na poblíž stojící auto můžete se zachovat následovně. Vysvětlíte krátce, že takto může snadno auto poškodit a že by pak muselo dát penízky pánovi, kterému to auto patří. Můžete ho poté vzít za ruku a říct, že mu ukážete místo kam je mnohem větší zábava kamínky házet (kanál, louže, na zemi ležící plech atd.). Ono totiž s největší pravděpodobností nechtělo páchat vandalismus, ale čirou náhodou zjistilo, že kámen hozený na auto vydává zajímavý zvuk. Potřebovalo vyzkoušet jestli se tak stane pokaždé, když se kamenem do auta trefí. A zda všechny kameny vyrábějí stejný zvuk.

Proč to někdy děti zkoušejí znovu i když se zachováme podle uvedeného příkladu?
Někdy je to proto, že zkoumaných objekt (rozumějte ono nebohé auto) je příliš zajímavý na to, aby ho vyměnilo za cokoliv jiného. Pak můžeme projevit pochopení ("Vidím, že se ti moc líbí jak ten kamínek bouchá. Ale opravdu takhle to autíčko zničíme. Kam jinam můžeme ten kamínek hodit. Co myslíš?")

A nebo prostě vás dítě testuje. Tedy testuje vámi nastavenou hranici. Pak nezbývá než hranici uhájit. Věřte jde to s klidem a rozvahou. Pak je dobré si čupnout k dítěti tak abychom si viděli do tváře. Navázat oční kontakt a jasně říct: "Nechci aby si házel kamínky na to auto." Někdy postačí jasné a důrazné "Ne a oslovení dítěte jménem." Pak ho můžeme vzít za ruku a odvést (nikoliv odvléct pryč) s tím, že jeho pozornost odvedeme jinam. Například "Zajímalo by mě jestli je tam ještě ten pejsek co se ti tak líbil"
Často jsme příliš tvrdí a k oné tvrdosti nás vede strach. Strach co tomu řeknou lidé. Strach, že je naše dítě špatně vychované. Bojíme se, že to nezvládneme, nebo, že to děláme špatně.
Odhoďte své obavy v dáli a důvěřuje sobě a svému dítěti. Vy jste ti rodiče, které si vaše dítě vybralo a věřím, že ho vychováváte tak nejlépe jak dovedete.

Tagy: předškoláci | výchova dětí | zákazy ve výchově