Nadané děti se často chovají velmi vyspěle, vyhledávají společnost starších a dospělých osob, a ty je pak přirozeně vnímají více jako sobě rovné, posuzují je tedy vlastně přísněji než ostatní děti. Někteří se dokonce domnívají, že je to správné.
Nadané dítě ale není dospělý, nemá za sebou zážitky, neumí se dobře orientovat v sociálních vztazích, ani samo v sobě. Jeho emoční inteligence je většinou na jiné úrovni než u dospělých. Všechny děti, i nadané, potřebují pro svůj vývoj vrstevnickou skupinu, protože její sociální funkce je nezastupitelná, stejně jako je nezastupitelná funkce rodiny.
Nadané dítě by mělo mít dostatek možností setkávat se s „běžnými“ dětmi, neboť jeho nadání bývá často spojeno s tím, že některé oblasti jsou u dítěte nadprůměrně rozvinuty, ale jiné (často právě sociální oblast nebo oblast základních dovedností) jsou na stejné nebo nižší úrovni než u jeho vrstevníků. Mnohdy je to také vina rodičů, kteří jsou fascinováni vysokou úrovní některých dílčích schopností svého dítěte a snaží se jej podporovat právě a jenom v činnostech, které tyto schopnosti rozvíjí.
Nadané dítě se tak až velmi často zvyká na úspěch a ocenění a málokdy se potkává s nezdarem. Jeho schopnost vyrovnat se s neúspěchem, nebo se z něj dokonce poučit je výrazně potlačena. Nadané dítě také rádo pracuje samostatně. Někdy dokonce nerado spolupracuje, neboť má pocit, že jej spolupráce s ostatními zdržuje, kazí možné výsledky a neumožňuje zapojit všechny možné nápady a přístupy, které by k řešení úkolu nebo problému zvolilo, nerado se přizpůsobuje a dělá kompromisy. Jinými slovy nevidí smysluplnost spolupráce, což je samozřejmě spojeno s jeho zkušeností, resp. nezkušeností. Hlavním cílem rodičů, učitelů, nebo dalšího blízkého okolí nadaných dětí je vysvětlovat, sdílet, jít příkladem, zapojovat dítě do smysluplných aktivit, včetně smysluplné spolupráce s ostatními.
Vysoké nadání je hlavně v dětském věku velmi problematické. Rodiče by měli dítě vést co nejvíce k sebepoznání, snažit se mu pomoci, inspirovat jej, poradit ve chvílích, kdy si neví rady, vést jej životem a radovat se spolu s ním z každého úspěchu a poučit se z neúspěchu. Měl by také podporovat jeho sociální vazby s vrstevníky, ale jen tak, jak mu je to příjemné, zdůrazňovat přednosti lásky, blízkosti a přátelství, vést k oceňování lidských kvalit bez ohledu na jejich inteligenci, vzdělání nebo zaměstnání a podporovat jeho zájmy, učit jej sdílet a naslouchat a diskutovat. Jestliže se totiž dospívající nadaný člověk dostane do dobré vrstevnické skupiny, netrpí nízkým sebevědomím a je vychováván v láskyplném a podnětném prostředí, je od určitého věku schopen navazovat velmi silné a kvalitní sociální vazby a bývá v kolektivu lidí oblíbený.
Rozvoj každého dítěte je velice důležitý, a je proto nutné dětem pomáhat, inspirovat je, poradit jim, vést je a radovat se spolu s nimi z každého úspěchu, ale nic se nemá přehánět. Rodiče a blízké okolí nadaného dítěte by si měli vždy uvědomovat, že je to pořád „jenom“ dítě a měli by respektovat přirozené dětské potřeby, tedy vedle fyziologických potřeb, radosti ze hry a pohybu, také potřebu lásky a sounáležitosti, potřebu jistoty a bezpečí, potřebu uznání, seberealizace, ale také potřebu společnosti a uznání svých vrstevníků.
TIP na aktivitu: webový portál druhanoha.cz přináší stovky aktivit, jež rozvíjí děti v měkkých dovednostech
zdroj: www.scio.cz, Paralelní vzdělávání
Tagy:
Nadané děti
|
Paralelní vzdělávání
Komentáře