Dětská psycholožka odpovídá na otázky o autismu 3.díl
Datum publikace: 13.04.2014
Kategorie:
Batole
|
Předškoláci
|
Školáci
|
Zdraví a výživa
|
Vývoj dítěte
|
Psychika
|
Jak být dobrým rodičem
|
Vývoj školáka
Opět jsme pro Vás připravili rozhovor s odborníkem. Tentokrát jsme se věnovali tématu dětského autismu a poruchám autistického spektra. Na naše dotazy odpovídala dětská psycholožka PhDr. Eliška Kulhánková za Speciálně pedagogického centra. Problematika autismu u dětí je velmi komplikovaná a široká, proto je náš rozhovor obsáhlý. Pro větší přehlednost jsme jej rozdělili do několika částí. Věříme, že Vám přinese mnoho zajímavých informací.
První díl
Druhý díl

PhDr. Eliška Kulhánková
psycholog
Vystudovala psychologii na Pedagogické fakultě UK v Praze. Působí jako dětská psycholožka Speciálního pedagogického centra. Věnuje se dětem se zdravotními a vývojovými obtížemi, výchovnými problémy, jejich rodinám i pedagogům. Absolvovala celou řadu kurzů, zaměřených zejména na poruchy autistického spektra.
Jak je to se vzděláváním? Může dítě s autismem navštěvovat běžnou základní školu?
Prvním krokem je vhodné zařazení do mateřské školy. Do běžné MŠ může být úspěšně integrováno dítě s PAS a přidruženým mentálním postižením (pokud má školka zkušenosti s integrací, podporu SPC a dalších organizací, ve třídě je k dispozici asistent pedagoga). Docházka do běžné školy (tzv. individuální integrace) je ve většině případů doporučena dětem s vysocefunkční formou autismu, které mají rozvinutou řeč a intelekt se pohybuje v pásmu alespoň široké normy. Děti integrované v běžné škole mají na základě doporučení SPC (speciálně pedagogického centra) vypracovaný školou individuální vzdělávací plán, který zohledňuje oslabené oblasti, doporučuje specifické formy výuky a zkoušení. Problematické je zařazení dítěte s mentálním postižením do běžné základní školy, většinou nedochází k plné integraci. U dětí, pro které se integrace v běžné škole neukazuje jako užitečná, volíme zařazení do školy podle mentálního vývoje – u dětí s lehkým mentálním postižením školu praktickou, u středně těžké, těžké a hluboké mentální retardace školu speciální nebo její rehabilitační program.
Jak mohu svému dítěti dále pomoci? Dá se autismus léčit?
Autismus jako takový se vyléčit nedá, jelikož neznáme přesně příčiny způsobující autismus, neexistuje ani léčba zaměřená na odstranění příčin. Pomoci dítěti s autismem lze cílenou a systematickou prací zaměřenou na kompenzaci deficitů (zejména intervence v oblasti řeči a komunikace, u dětí nemluvících je primární nastolení komunikačního systému, nejčastěji se jedná o formu alternativní obrázkové komunikace), práci s prostředím (očekávání rodičů, pedagogů, vytvoření vhodných podmínek pro vývoj – předvídatelnost, strukturovanost prostředí, vizuální podpora usnadňující orientaci a porozumění, namísto verbálních informací dopřávat vizuální). Uplatňují se též prvky behaviorální terapie, nácviky: posilování kladných projevů chování, práce s pozitivní motivací (musím však vědět, co je pro dítě odměnou, u dětí s PAS to nemusí být vždy podměty sociální - pochvala, úsměv – ale odměnou je například oblíbená činnost či předmět). Nemůžeme zapomínat, že i děti s PAS potřebují přijímající, ale zároveň důsledný výchovný přístup rodičů.
Co vlastně autismus způsobuje? Je tato porucha chování dědičná?
Autismus se řadí mezi genetické, neurovývojové poruchy způsobující změny ve vývoji mozku. Přesnou příčinu nebo lokalizaci „místa poruchy“ u autismu neznáme. Uvažuje se o prenatálních příčinách, k poruše vývoje mozku dochází již u embrya. Jelikož se jedná o vývojovou poruchu, příznaky poruchy se vyskytují až v průběhu vývoje. Dědičnost hraje v rozvoji autismu významnou roli, byly odhaleny určité geny, které mohou hrát v rozvoji poruchy roli, ale přesný mechanismus je zatím neznámý. Genetický vliv podporují výzkumy jedno a dvojvaječných dvojčat a také rodin, kde se častěji vyskytuje autismus. U jedinců, kteří mají v příbuzenstvu autismus, hovoříme o tzv. širším autistickém fenotypu (mírné příznaky autismu v některých oblastech fungování). Jak velký je výskyt autismu v naší populaci? Podle posledních průzkumů realizovaných v USA se odhaduje necelé 1% v populaci (počítal se výskyt dětského autismu i Aspergerova syndromu dohromady). V České republice se uvádí 60 000 žijících osob s poruchou autistického spektra. Co se týká dětského autismu, jde o 4 děti na 10 000, u poruch autistického spektra 6-8 na 1000. Od 40. let 20. století počet dětí s diagnostikovanou poruchou autistického spektra vzrůstá, počet dětí s klasickým dětským autismem však zůstává přibližně stejný. Příčinou je rozšíření diagnostických kritérií, do PAS jsou zahrnovány i slabší formy autismu, zlepšila se také informovanost odborníků-diagnostiků, byly vytvořeny speciální škály a dotazníky pro rodiče zpřesňující diagnostiku PAS.
Mohu riziku, že moje dítě bude mít poruchu autistického spektra, nějak předejít? Třeba volbou partnera nebo tím, že se v těhotenství vyvaruji některých činností?
Jelikož neznáme přesné příčiny rozvoje autismu, nejsou lokalizované geny, mechanismus vzniku je neznámý, neexistuje screening, který by na riziko autismu mohl nastávající rodiče upozornit. Zvýšené riziko je v rodinách, kde se autismus vyskytuje (riziko se uvádí maximálně v jednotkách procent). Rodiče, kterým se již narodilo dítě s autismem, a plánují dalšího potomka, by měl navštívit genetiku. V těhotenství by se nastávající matka měla vyvarovat užívání antiepileptik z řady valporátů, neuroleptik, negativní vliv mají také prodělané zarděnky v těhotenství, fenylketonurie matky, některé infekce matky. Kontroverzi vyvolává údajná spojitost očkování dítěte s vyvoláním autismu. Výzkumy žádnou souvislost neprokázaly (sledovala se skupina dětí očkovaných a neočkovaných a nebyl shledán vyšší výskyt autismu u očkovaných). Spíše se jedná o časovou souvislost mezi dobou, kdy se děti očkují a objevením se prvních příznaků autismu nezávisle na očkování.
Děkujeme za rozhovor!
Tagy:
autismus
|
dědičnost autismu
|
poruchy autistického spektra
|
vzdělávání autistických dětí
Komentáře