Pohádky

Mnoho zvířat má ve svých názvech skryté významy, které s nimi takřka nesouvisí. Ve svých ilustracích a textech význam těchto slov zveličuji, rozvíjím a často doháním až k absurditě. Tak se stane, že známí tvorové náhle získávají úplně odlišnou podobu.

Lhaní, krádež, násilí, respekt, pomoc, odpovědnost. To vše jsou strany téže mince, které říkáme morální hodnoty. A jejich samozřejmě daleko víc. Pro každého jsou trošku jiné a pro každého mají jinou váhu. Představte si třeba sebe v Japonsku. Věděli jste, že smrkat na veřejnosti je vrcholně neslušné? Ne? Tak to by se na vás hned dívaly oči – možná pobouřené a znechucené. Ale vždyť vás na to přece nikdo neupozornil?

18. listopadu 2013 byla v nově otevřené restauraci La Strada na Bělohorské na Praze 6 za účasti zástupců médií slavnostně pokřtěna kniha Markéty Tomáškové POHÁDKOVÁ KUCHAŘKA Uvař večeři, přečti pohádku. A protože svou v pořadí již druhou knihu věnovala autorka dětem a maminkám, křtily ji děti rychlými špunty.

Měsíček osvětloval holé koruny stromů a zvědavě nahlížel do okének kamenných chaloupek. V těch ale byla tma, neboť zelení tantulkové buď spali, anebo se na forest scrabble shromáždili právě v chaloupce stařečka Velasta, protože jeho stavení bylo největší ve vesničce U mechového kamene.

Byl obyčejný podzimní den plný dešťových kapiček. Lidé neradi moknou, a proto si v obchůdku na rohu kupovali pestrobarevné deštníky.  Nedaleko obchodu s deštníky byla stará zahrada, která vypadala velmi opuštěně. Ale nebyla opuštěná. Přesně uprostřed, pěkně schovaná pod vzrostlými kaštany, stála stará chaloupka z hnědých cihel. Byla to ježečkova chaloupka.