Dobrý den, mám potíže se synem, který má dyslexii. Školu jsme dosud zvládali celkem dobře. Nyní je syn v 5. třídě a jsme jako na houpačce. Syn jde z extrému do extrému. Jeden den přinese jednučku a druhý pětku. Když donese dvojku, tak to následující den vylepší čtyřkou. Vždy jsem se mu musela více věnovat a učíme se téměř denně. Žádné větší změny v rodině nenastali, tak nevím, proč takováto změna v klasifikaci. Myslíte, že je to vyššími nároky v dalším ročníku? Téměř každý den píší nějakou písemku nebo je čeká zkoušení, mají i hodně domácích úkolů a k učení se dostaneme většinou až po 19 h. Není syn příliš přetěžován? Co s tím mohu já jako mamka udělat? Děkuji
Dobrý den,
pokud se Váš dyslektický syn dostane k učení až po 19 hodině a zároveň má i dobré známky, tak si vlastně vede dost dobře ;-). Na Vašem místě bych si zkusila promluvit nejdřív se synem – v čem on vidí důvody špatných známe a kolísavého výkonu? Doporučuji ale nemluvit s ním po sedmé večer, kdy je unaven on (a možná i Vy…). Dovedu si živě představit, že navečer po náročném dni nikdo nemá chuť rozebírat příčiny svých selhání, dokonce ani děti to nedělají rády. Najděte si nějakou vhodnou chvíli o víkendu a zkuste ho povzbudit k vyprávění otevřenými otázkami typu: „Mám dojem, že si ze školy v poslední době docela otrávenej (nebo víc otrávenej než obvykle). Co tě naštvalo? “ Jednotlivé výrazy v dotazu samozřejmě upravte dle svého slovníku, na který je syn zvyklý, aby nebyl zaskočen zcela novou polohou své maminky. Podstata sdělení je tato: „Vidím, že ti nejde škola a že ti to vadí. Zkusme se společně zamyslet, v čem je problém.“ Může se Vám samozřejmě stát, že syn řekne: „Nic“. Nevzdávejte to, a řekněte něco ve smyslu: „Evidentně nemáš náladu se o tom bavit. To chápu, taky nemám vždy náladu bavit se o tom, s čím mám problém. Nicméně problém se tím nevyřeší, ignorování problémů vede pouze k tomu, že se problémy jenom zhoršují. Když necháme zhoršování známek plavat, bude to jenom horší a potom bude ještě těžší s tím něco udělat. Pojďme se tedy domluvit, kdy si na to tedy sedneme a probereme to.“
Pak by bylo jistě užitečné obrátit se s podobným dotazem na třídní učitelku, případně na učitele předmětů, ve kterých má syn problémy: vyjádřit, že jste si všimla zhoršených výsledků a že se s nimi chcete poradit, co by se s tím dalo dělat. Pokud byste se ani na základě těchto rozhovorů nedopátrala příčin změn v klasifikaci, doporučuji kontaktovat zkušeného dětského psychologa.
Přeji hodně úspěchů v náročné komunikaci,
Jaroslava Simonová