Díl 4. Míšánek má nový pokojíček

Datum publikace: 16.1.2011

Kategorie: První rok batolete

Některé děti mají zařízený svůj pokojíček ještě předtím, než přijdou na svět, jiným vzniká až v průběhu jejich života. Tak tomu bylo i v případě Míšánka.  

Mám rád svůj klid

Již od miminka máme každý jinou povahu. Někdo se celý nesvůj, když má být chvíli sám, druhý miluje svůj klid. Míšánek spí ve svém pokojíčku již od 5 měsíců. Maminka ho tam přestěhovala i s postýlkou, kterou měl do té doby v její ložnici. Udělala to především z toho důvodu, že její ložnice je situovaná na východ, a proto se chlapeček brzy ráno budil. Přestěhování se osvědčilo. Jakmile Míšánek začal obývat sousední jihozápadní pokoj, celá rodina si mohla o více než hodinu přispat. Milé maminky, pokud Vás Vaše děťátko budí, vyzkoušejte změnu místnosti. Jihozápadní pokoj však měl jednu velkou chybu, a to, že to svým zařízením vůbec nepřipomínal dětský pokojíček. Jak by také mohl, když to byla původně maminčina pracovna, ve které stály zde dvě velké knihovny plné knih pro dospělé, dva pracovní stoly a pohovka s konferenčním stolkem. Na stěně visela obrovská mapa. Dokud Míšánek v pokoji pouze spal, nevadilo to. Ale nyní přišel čas na změnu. O tom už Vám ale povypráví Míšánek sám.      

Jak se Míšánek bál o svůj pokoj 

Stalo se to z ničeho nic. Maminka uvařila mě i Barunce moc dobrý oběd (měli jsme brokolici zapečenou se sýrem a bramborovou kaši), a pak jsme si hráli dole v obývacím pokoji, kde nám rodiče udělali menší dětský koutek. Maminka nám půjčila košík plný zajímavých věcí, jako je cedník, trychtýř, pet lahev, a sama žehlila. Když byla hotova, odnesla nahoru nejprve prádlo, a potom mě, abych si po obědě odpočinul. Ale představte si to! Chytla mou postýlku a odstěhovala ji vedle do své ložnice! Stoupnul jsem si v postýlce a volal jsem na ni, že se moc zlobím. Proč mě stěhuje z mého pokoje?! Ani na chvilku jsem si nelehl, pořád jsem stál a křičel. Maminka mě tedy vzala po chvíli do náruče. Chtěl jsem k sobě do pokojíčku. Jenže ten byl celý vystěhovaný. Místo mě v něm byl jakýsi strejda s malířskou štětkou a dělal z bílých stěn bledě modré. Snad mi nesebral můj pokojíček? V noci jsem vyčerpáním z toho všeho rozčilení usnul.

Kouzla s obrázky

Druhý den ráno mě maminka nastěhovala zpátky. Nevěřil jsem svým očím. Dvě stěny byly modré, dvě bílé. Na některých se objevily mráčky. Většina dospěláckého nábytku zmizela, jeho místo zaujaly krásné věcičky. Dětské kapsáře, dětský metr, krásné hodiny, nafukovací bazének plný míčků a mnoho dalšího. To hlavní překvapení mě ale čekalo. Asi deset dní po malování mi maminka s tatínkem nalepili na stěny obrázky. Lodičky, autíčka, letadla, jen se podívejte, jaká je to paráda! Jsem teď ve svém pokojíčku ještě raději než předtím.

Tagy: pokoj pro batole

Komentáře