Registrace

První rok batolete: Míšánkův rok

Datum publikace: 03.11.2010

Milé maminky a tatínkové! Připravili jsme pro Vás naprosto unikátní reality show. Budete mít možnost po celý rok sledovat, jak roste batole mezi svými prvními a druhými narozeninami. Každé dva týdny zde najdete nový díl!

Jmenuji se Michal, ale maminka mi říká Míšo nebo Míšánku, protože jsem ještě malý. Co malý, nejmenší v celé rodině. (Ale už jsem přerostl babiččiny knírače.) Jenže brzy nebudu žádné miminko, za pár týdnů totiž oslavím své první narozeniny. Ještě nedávno jsem byl v maminčině bříšku a zanedlouho mi bude celý rok! Určitě dostanu hodně dárků. Když jsem měl svátek, dostal jsem knížku o autíčkách, mikinu a spoustu hraček. A také láhev sektu, jenže tu mi vypil tatínek. Kromě maminky a tatínka mám ještě sestřičku Barunku. Barunce teď budou tři roky. Je starší přesně o dva roky, dva týdny a dva dny. Barunku mám moc rád, ale také si od ní rád odpočinu v pokojíčku ve své postýlce. Je totiž strašně živá a také silná. Občas mi bere hračky, ale jsem to většinou já, kdo jí bere věci. Jak by také ne. Ona má mnohem zajímavější hračky než já. Když lezu na schody, tak mě Barunka chytne a odnese mamince. Když si chci ochutnat trochu hlíny z květináče, Barunka mě odtáhne. Ale pořád lepší, než kdyby mě viděl tatínek. Ten by mě totiž hned dal do ohrádky. Já nevím, proč všemu zajímavému říkají mí rodiče a sestřička „ne-ne-ne“. Mamince dokonce také vadí, když sahám na plazmovou obrazovku. Jenže ti lidé na ní, ale i hračky a zvířata mě prostě fascinují. A ještě jedna věc, která mě fascinuje. Zákon gravitace. Ten nejraději testuji, když sedím ve své jídelní židličce. Jen tak mimochodem, já nerad sedím, ale kvůli jídlu se rád obětuji. A protože mi maminka nechce svěřit mou plastovou oranžovou misku s jídlem, abych ji mohl pěkně vyklopit, a sám se nabaštit, nudím se a házím na zem vše, co mám po ruce. Lžičky, pokličky, kousky pečiva, anebo piškoty, které mi dají do ruky. Jakmile nemám nic po ruce, natáhnu se na dospělácký stůl pro bambusové prostírání a šup s ním na zem. Ještě, že vedle mě sedí Barunka, která mi všechno podá. Když se najím, jsem plný energie, a tak mohu pokračovat v prozkoumávání svého okolí. Milé maminky, tatínkové, babičky a dědečkové, současní i budoucí, chci se s Vámi a především se svými batolecími kamarády podělit o své čerstvé dojmy z tohoto světa. A proto, dnem mých prvních narozenin počínaje, to jest 3.12. 2010, každé dva týdny poprosím maminku, aby sem napsala mé zážitky, které jí sám nadiktuji. Jen si to přestavte, nechce mi půjčit svůj notebook!

Přečtěte si také: