Pro mnoho z nás, tedy generaci odchovanou na přelomu osmdesátých a devadesátých let, znamená slovní spojení „dětské hřiště“ převážně betonový plácek, na něm několik rezavých prolézaček, vrzající kolotoč a pískoviště s navštívenkami kuřáků a v horším případě nitrožilních narkomanů. Dnešní drobotina má o dětských hřištích díky široké nabídce a také zvýšené aktivitě obcí jiné povědomí. Nehledě na to, jak rádi a často jsme si na těch starých hřištích hráli, je tento vývoj rozhodně pozitivním krokem vpřed.