Rozvojový potenciál hraček pro děti a předškolního a mladšího školního věku

Datum publikace: 21.10.2013

Kategorie: Školáci | Výchova | Vztahy | Hry a volný čas | Vývoj předškoláka

Hra je dominantní činností dětí předškolního věku, proto bývá toto období také někdy nazýváno zlatým věkem hry. S rostoucím věkem dítěte se mění poměr herních a pracovních aktivit, ale také funkce hry, která se tak stává spíše prostředkem k odpočinku od školní práce.

U dětí můžeme jako rodiče pozorovat různé formy her, můžeme se orientovat i pomocí různého členění her, avšak žádné toto rozdělení nevystihuje dokonale celou podstatu hry v životě dítěte. Souborně bývají některé hry dětí předškolního věku označovány jako pohybové, námětové anebo konstrukční (Šimíčková-Čížková, 2010). Celkově jsou u dětí ve věku od tří do šesti let pozorovány nejčastěji takzvané hry námětové. Děti v těchto hrách napodobují činnosti dospělých lidí ze sociálního prostředí, ve kterém žijí. Konkrétně pak u nich můžeme pozorovat například hry na maminku, tatínka, obchod nebo průvodčího (Valenta et al., 2001). Langmeier a Krejčířová (2006) uvádí, že schopnost dítěte přebírat různé role prostřednictvím hry koreluje se schopností rozumět vnitřním pohnutkám a příčinám chování lidí. Tento druh hry tak vlastně rozvíjí empatii našeho dítěte. 
Hra dítěte se děje prostřednictvím hraček, které se tak stávají, pokud víme podle kterých kritérií vhodnou hračku pro naše dítě vybrat, dobrými pomůckami pro podporu rozvoje našeho dítěte. Dle Matějčka (2000, str. 109) by
„hračka měla podněcovat pohybový, smyslový, rozumový a citový vývoj dítěte, měla by žádoucím směrem rozvíjet jeho společenské postoje a napomáhat k vytváření dobrých návyků, měla by podněcovat a vhodně usměrňovat jeho fantazii. Přitom by měla být hygienicky nezávadná a pokud možno bezpečná. Měla by být i vkusná, pěkná, vzhledná. A ovšem měla by něco vydržet“.

Hraček je na našem trhu jistě široká nabídka, ale jak se jako rodiče vyznat v tom, kterou hračku dítěti pořídit tak, abychom maximalizovali její potenciál? Správnou hrou a dobře zvolenými hračkami totiž mohou rodiče podpořit u svých dětí rozvoj nejen kognitivních procesů, ale také mohou využít socializační a relaxační funkci hraček.
Všechny hračky, které doma dítě má si tak může rodič představit jako pomůcky k rozvoji různých schopností dítěte. Ve většině případů nebývá hračka vybírána přímo dítětem, ale někým z jeho okolí, tedy rodičem či pedagogem. Dle výzkumu Duplinského (In Moor, 2010), realizovaného v USA, měli děti možnost si samy zvolit hračku pouze ve 20% případů. Ze stejného průzkumu vyšlo najevo, že rodiče vybírají hračku ve 40% případů zejména kvůli zabavení dítěte a dokonce v 87% by byli ochotni koupit i hračku militaristickou. Pouze zhruba třetina rodičů se zaměřovala i na výchovný obsah hračky. Matějček (2000) v této souvislosti připomíná, že od našich dětí nemůžeme z vývojového hlediska přeci jenom čekat, že se ve svém věku budou samy odpovědně rozhodovat o tom, které hračky jsou pro ně vhodné, tedy které rozvíjí jejich schopnosti, vědomosti a dovednosti. Zvláště některé děti si někdy nebudou vybírat tyto pomůcky rozvoje spontánně a také si s hračkami nemusí hrát tím patřičným způsobem. Proto je dobré se jako rodič zaměřit i na vhodnou motivaci k rozvojové činnosti. Pokud dítě lpí na některé činnosti, anebo si oblíbilo hru pouze s jednou hračkou, tak těchto znalostí můžeme jako rodiče operativně využít k vhodné motivaci pro používání i hraček ostatních. Dítě jednoduše ve výsledku odměňujeme oblíbenou jeho činností (Moor, 2010). Jak už jsme zmiňovali bývá častým prohřeškem nás dospělých, že dětem kupujeme hračky, které se líbí nám, anebo se kterými bychom si sami chtěli hrát, kdybychom byli dětmi. V praxi se pak stává, že rodiče volí spíše hračky, s nimiž dítě zatím nedokáže zacházet. Děti tedy spíše z vývojového pohledu přeceňují svými nároky, nežli podceňují. Vývojově nadsazená hračka tak může ve výsledku dítě spíše brzdit, nežli podňecovat (Matějček, 2000).

Před koupí hračky pro naše děti bychom měli zvážit následující kritéria pro její výběr (dle Mišurcová et al., 1980):

• Věk dítěte – hračka musí odpovídat aktuálnímu stupni vývoje dítěte a dle toho má být i složitá, resp. jednoduchá 

• Využití dětské fantazie při hře – tento potenciál má být maximalizován, protože se tak rozvíjí divergentní, neboli tvůrčí myšlení dítěte 

• Variabilita hrových možností – s rostocími možnostmi využití hračky se jednak zvyšuje její rozvojový potenciál, ale také se stává pro dítě více zajímavou 

• Srozumitelnost – hračka by měla být svým výrazovým a tvarovým řešením pro dítě čitelná a to nejlépe už od prvního kontaktu s ní 

• Velikost hračky – koresponduje zejména se stupněm rozvoje jemné motoriky (menší děti potřebují větší prvky hračky, protože s malými nedokáží ještě manipulovat) 

• Množství a skladba hraček – aby jejich výběr nebyl zcela nahodilý a děti neměly zbytečně jejich hraček nadbytek a nebo naopak nedostatek 

• Materiál – kvůli pedagogicko-psychologickým požadavkům na hračku se liší i materiál, ze kterého je vyrobena 

• Tvar a barva hračky – vhodná bareva hračky může zaujmou pozornost dítěte, neplatí však zcela jednoznačně, že by děti přitahovaly především barvy syté. Spíše se ukazuje, že je vhodné volit barvu hračky světle hnědou doplněnou sytými jasnými barvami. 

• Pevnost a trvanlivost – některé hračky provází dítě po několik let, takže bychom měli brát zřetel i na toto kritérium při jejich výběru 

• Bezpečnost – u hraček hodnotíme například jejich nehořlavost, hygieničnost, velikost dílků, zaoblenost či odolnost proti slinám a potu 

• Cena – zahrnuje poměr mezi všemi výše zmíněnými kritérii 

Největší vliv na výběr didaktické hračky v MŠ má dle Svárovské (2009) věk dítěte. Dalším důležitým faktorem je potom materiál a cena hračky. Všechny tyto kritéria jsou pro učitelky ve školkách důležitější, nežli pouhé doporučení dospělé osoby, kolegyně, anebo třeba reklama.

Hned první kritérium poukazuje na věkovou přiměřenost hračky, proto se na tuto problematiku zaměříme blíže. Níže uvádíme stručný přehled vhodných hraček pro děti ve věku od tří do šesti let (dle Valenty et al., 2001):

• Hračky pro rozvoj smyslů - patří sem hračky sloužící k rozvoji zrakového, sluchového či hmatového vnímání, tedy i hračky rozvíjející především jemnou motoriku (např. navlékací korálky, házecí kroužky, švihadlo, mozaikové stavebnice, jednoduché hudební nástroje) 

• Hračky pro rozvoj inteligence a osobnosti -do této skupiny patří hračky pro námětové, konstruktivní a tvořivé hry (např. zmenšeniny objektů, domečky, figurky zvířat, soubory pro nápodobu určitého povolání, stavebnice všeho druhu) 
• Hračky rozvíjející emoční a estetické prožívání (např. plyšové či textilní hračky nebo pomůcky pro volné dopracování, hraní rolí či dramatizaci) 

• Pomůcky pro hry společenské (stolní hry, obrázková domina, člověče nezlob se a další)

Společnost Scio v listopadu vydá knihu pohádek s PLYŠÁKEM podporující a rozvíjející u dětí emoční inteligenci. Součástí knihy bude i metodika pro rodiče a plyšové atributy vyjadřující jednotlivé pocity. Kniha i vzdělávací hračka vznikaly ve spolupráci pedagogů, dětských psychologů a rodičů s dětmi.

Tagy: hra | hračky | potenciál | rozvoj dítěte

Komentáře