Loni v předvánočním čase jsme si s dětmi hráli na sochy. Jednoduchá hra, při níž po zvolání hesla musí člověk strnout v té poloze, v níž právě je. Děti to bavilo, mě také, a protože jsme hráli nedaleko dětského hřiště, tak nás najednou začal napodobovat celý houf cizích dětí. Během chvíle zdobilo park více než patnáct lidských soch a po chvíli se připojili i někteří rodiče. Bylo to příjemné odpoledne, které krásně ukázalo, jak je pro děti i dospělé přirozené hrát si.