Agrese ve školce

zbohunka
4.10.2014

Dobrý den, syn začal chodit minulý rok od svých 3let do školky, zvykal si klasicky, první měsíc byl probrečený. Školku si následně velmi zamiloval, vytvořil si kolektiv kamarádů a celkově byl ve třídě velmi oblíbený. Nyní jsou mu 4 roky a od září nastoupil do školky nové, kde nikoho neznal. První týden proběhl v klidu, následující již po ránu brečel, stěžoval si na starší kluky, že ho bijí. Nyní však stále ráno při vchodu do třídy brečí a chce pryč, ale přes den je ve školce zlobivý, neposlouchá a bije ostatní děti ve třídě, které si s ním už nechtějí hrát. Doma má nastolené pravidla chování (že nesmí ubližovat, že musí poslouchat), což doma s ohledem na věk dodržuje, navíc má mladšího brášku (necelý rok), kterému také neubližuje, spíš si s ním hraje, objímá ho a pusinkuje. Nevíme co máme dělat, neustále slibuje, že bude poslouchat, ale každým dnem je to snad ještě horší :( Možná je těch změn na něho hodně, během roku změna bydliště, nový sourozenec, nová školka a projevilo se to až ve školce, když zjistil, že pláč nepomáhá, tak zlobí. Poraďte jakou metodu či postupy zvolit, aby se to zlepšilo. Předem moc děkuji za radu.

Odpověď

Rodicum
15.10.2014

Dobrý den,

v prvé řadě vám chci poděkovat za nápad obrátit se na naši poradnu. Věřím, že pro vás mohlo být náročné vše zformulovat a že můžete být z celé školkové situace již unavená. Souhlasím s vaším postřehem, že synovo chování je projevem změn, které přišly krátce za sebou. Jako celá rodina jste nejspíš prošli náročnějším obdobím (stěhování, narození sourozence, nová školka atd.). V podobných situacích pak jako rodiče bojujeme, nejprve se svými dětmi a podruhé se sebou samými - vlastními výčitkami a pochybnostmi. Přemýšlíme, zda jsme něco nezanedbali či neměli ve výchově postupovat jinak. Tyto myšlenky do situace přidávají ještě další dávku tlaku.

Nyní bych vás chtěla poprosit o velmi důležitou věc, která je prvním krokem k uvolnění situace. Pokud to půjde, veškeré pocity viny a pochybností odložte. Teď. Vše jste v minulosti dělala, tak nejlépe, jak to jen šlo. Právě to, že situaci řešíte např. formou dotazu do poradny, znamená, že se jako rodič neustále vyvíjíte. Hledáte nové způsoby, jak reagovat na každodenní rodičovské výzvy. Agresivita je u dětí právě v předškolním věku velmi běžná. Děti se učí místo okamžitého bouchnutí (které je pro ně i rychlejší:-), své potřeby dávat do vět. Od sebrání hračky a bouchnutí k větičce "půjčíš mi to prosím?" a případně počkání, než si kamarád dohraje, je opravdu dlouhá cesta. Věřte, že běžně trvá 1 až 2 roky.

Během této cesty máme jako rodiče tři důležité úkoly:

1) Nedělat si o dítěti žádné úsudky. Naše děti nejsou zlé, zlobivé ani agresivní. Jsou to prostě děti a učí se s přirozenou lidskou vlastností - agresivitou - zacházet. Doporučuji úplně se vyvarovat vět jako "ty jsi ale zlobivý", nebo i opačně "podívej se, jak je Petříček hodný"

2) Zásobovat se trpělivostí a jít jim příkladem. Pokud u dětí, se sklony k agresivitě používáme fyzické tresty, jejich agresivní chování to jen zhorší. Doporučuji tedy u těchto dětí fyzické tresty úplně vypustit.

3) Neustále dětem ukazovat další formy chování. Dokola opakovat věty, které mají použít. Najít s nimi přijatelný způsob, jak naštvání a agresi ventilovat a naučit své děti jedné z nejdůležitějších dovedností - čekat.

Na závěr mám pro vás ještě tři konkrétní tipy, jak toho docílit:

1) Velmi mohou pomoci "pranice" s tatínky. Děti přirozeně agresi ventilují a naučí se najít míru v tom, co si mohou dovolit. Zároveň dokáží rozlišit mezi hrou a opravdovým násilím. Je dobré stanovit si předem jasná pravidla (do hry nepatří škrábání, útočení na hlavu a jiná místa, cokoliv co tatínci budou ke hře potřebovat:-)

2) Povídejte si pohádku např. o tygrovi, který chodil do Zoo a všechny zvířátka škrábal. Můžete v ním popisovat situace, které se ve školce dějí a ptát se syna, co by měl tygr dělat jinak. Co tygr potřebuje, aby přestal na zvířátka útočit.

3) Poproste syna, aby vám pomohl, a tu ruku co bouchá spolu s vámi hlídal. Můžete si bouchání kreslit na papír, případně do papíru bušit pěstičkou a pak ho zmačkat a hodit do koše. Dodáte mu tím nad situací kontrolu a podpoříte ho v tom, že vše nakonec zvládne.

Klára Votavová