Dětská psycholožka odpovídá na otázky o autismu 2. díl

Datum publikace: 28.3.2014

Kategorie: Miminko | Batole | Předškoláci | Školáci | Výchova | Vývoj dítěte | Rodiče a děti | Jak být dobrým rodičem

Opět jsme pro Vás připravili rozhovor s odborníkem. Tentokrát jsme se věnovali tématu dětského autismu a poruchám autistického spektra. Na naše dotazy odpovídala dětská psycholožka PhDr. Eliška Kulhánková ze Speciálně pedagogického centra. Problematika autismu u dětí je velmi komplikovaná a široká, proto je náš rozhovor obsáhlý .Pro větší přehlednost jsme jej rozdělili do několika částí. Věříme, že Vám přinese mnoho zajímavých informací.

1. díl zde

PhDr. Eliška Kulhánková
psycholog
Vystudovala psychologii na Pedagogické fakultě UK v Praze. Působí jako dětská psycholožka Speciálního pedagogického centra. Věnuje se dětem se zdravotními a vývojovými obtížemi, výchovnými problémy, jejich rodinám i pedagogům. Absolvovala celou řadu kurzů, zaměřených zejména na poruchy autistického spektra.

Autismus má několik forem, mohla byste nám je stručně shrnout?

Rozlišujeme několik forem poruch autistického spektra (PAS), které tvoří do jisté míry kontinuum (spektrum). Společné je extrémní zaměření na sebe, nevnímají sociální okolí adekvátně, sledují své zájmy a potřeby. Mezi jednotlivými poruchami nejsou ostré hranice, některé děti stojí „na hranici“ poruch, a proto mnohdy dochází ke změně diagnózy (vývoj diagnózu upřesní) nebo se někteří odborníci mezi sebou neshodnou, diagnóza v některých případech není 100%.

Dětský autismus patří k vážným vývojovým poruchám, je ve většině případů spojen s mentální retardací, vždy je vývoj řeči vážně opožděn anebo se řeč vůbec nerozvine. Některé děti jsou od počátku autistické, jiné se přibližně do 1,5 roku vyvíjí v normě, ale poté dochází k tzv. autistickému regresu (ztrátě dovedností - řeči, chuti komunikovat, ztrácí zájem o sociální vztahy).

Atypický autismus je diagnostikován u dětí, které nesplňují všechna kritéria autismu, jedna z triády oblastí je méně narušena, tato kategorie dětí celosvětově narůstá. Jedná se též o děti, u nich se symptomy autismu vyskytly po 3. roce života. Pod atypický autismus se řadí i děti s hlubokou mentální retardací, stereotypiemi a nižší sociabilitou.

Aspergerův syndrom nesplňuje kritéria dětského autismu v kategorii opožděného vývoje řeči (řeč se vyvíjí v rámci širší normy – tedy ve 3 letech komunikačně užívají krátké věty), v řeči se nevyskytují echolálie a agramatismy, ale četné jsou poruchy pragmatického užívání řeči (udržení dialogu je náročné, mluví spíše až moc bez ohledu na posluchače). Mají specifické a úzké zájmy, a z toho pramení představa, že jsou nadprůměrně inteligentní (většinou se intelekt pohybuje v pásmu průměru nebo podprůměru). Obtížně navazují vrstevnické vztahy.

Dezintegrační porucha v dětství se podobá dětí s dětským autismem, u nichž došlo k autistickému regresu. Ztráta dovedností však přichází v pozdějším věku a je provázena masivní úzkostí dítěte. Tato porucha je vždy spojena se středně těžkou až těžkou mentální retardací.

Má autismus nějakou spojitost i inteligencí?

Dětský autismus je ve většině případů spojen s mentální retardací. U dětí s autismem rozlišujeme úrovně fungování, které jsou širší než pouhé číslo IQ.
Vysocefunkční jedinci dosahují v inteligenčních testech hodnoty v rámci širší normy (podprůměr, průměr, výjimečně i nadprůměr). V sociálním chování jsou nápadnosti, mají převážně zájem o sociální kontakt. Řeč se rozvinula, jsou schopni symbolické hry i spolupráce.
Středně funkční úroveň zahrnuje děti s lehkým, středně těžkým a těžkým mentálním postižením. Sociální fungování je více narušeno (větší uzavřenost, snížená ochota ke kontaktu). Řeč se vyvíjí jen omezeně, mnohdy pracují s alternativními komunikačními (obrázkovými) systémy. Vyskytují se pohybové nebo percepční stereotypie. Ve hře prvky jednoduché funkční hry (např. postavit jednoduchou stavbu z kostek, jízda s autíčkem).
Nízkofunkční autisté mají těžkou až hlubokou mentální retardaci, minimální schopnost navázat sociální kontakt. Řeč se nevyvíjí, pohybové stereotypie namísto hry, výrazně problémové chování, vyžadují neustálý dohled.
Kromě mentální retardace je rozložení a profil schopností u dětí s autismem velmi neobvyklý. Mnohdy vynikají v mechanické paměti (výborná může být sluchová paměť, dokážou citovat např. dlouhé filmové pasáže, jízdní řády, faktografické informace související s oblíbeným zájmem), prostorové orientaci (např. i děti nemluvící s vážnějším stupněm autismu se dobře orientují v prostředí, kde již jednou byly, jsou často pohybově obratné), abstraktně-vizuálním myšlení (např. vynikají ve skládankách typu puzzle, vkládání geometrických tvarů).

Co mám jako rodič dělat v případě podezření, že mé dítě trpí autismem? Mám na mysli, že si všimnu některých z projevů autismu, jako je právě způsob komunikace nebo hry.

Důležitá je včasná a správná diagnostika, která rodiče nasměruje na vhodnou podporu vývoje pro jejich dítě. Dětský autismus je možné celkem bezpečně diagnostikovat kolem 2. roku života. Aspergerův syndrom je většinou diagnostikován kolem 4-5 roku, kdy se začínají krystalizovat specifické zájmy (spolehlivě pak kolem 5-6 let).

Diagnostika by měl odlišit problémy dítěte od jiných vývojových poruch (nejčastěji prostá mentální retardace, poruchy vývoje řeči – receptivní nebo expresivní vývojová dysfázie, poruchy aktivity a pozornosti, apod.).

Diagnóza je lékařským úkonem a v ideálním případě by měla být učiněna lékařem, v případě poruch autistického spektra dětským psychiatrem. Ambulantních psychiatrů (navíc se zkušeností s dětmi s autismem) ovšem není mnoho. V Praze se na diagnostiku autismu specializovala dětská psychiatrie v Motole.

Psychiatr posoudí přítomnost či nepřítomnost diagnózy, ale posouzení psychomotorického vývoje a stanovení funkční úrovně je v kompetenci dětského psychologa. Vhodné je proto kontaktovat pracoviště dětské klinické psychologie, které má zkušenosti s dětskou diagnostikou, s diagnostikou poruch autistického spektra, ale i jiných vývojových poruch u dětí (výborné zkušenosti máme s Ambulancí dětské klinické psychologie FTN Krč) – kromě zhodnocení mentálního vývoje se klinický psycholog vyjádří k diagnóze, vydává doporučení ke stimulaci vývoje, poskytuje poradenství rodičům.

Dalším vhodným pracovištěm je speciálně-pedagogické centrum (SPC), ovšem jen některá se specializují na práci s dětmi s poruchami autistického spektra. Kromě zhodnocení psychomotorického vývoje a vyjádření k diagnóze SPC pomáhá se zařazením do vhodné školky či školy.

Kromě státních zařízení existují i občanská sdružení – nejznámější z nich je APLA – kromě diagnostiky poskytuje přímou podporu v rodině (raná péče – nácvik sebeobsluhy, rozvoj komunikace), pořádají semináře pro rodiče, poskytují rodině podporu osobních asistentů (služby jsou však hrazené rodiči přímou platbou).

Jak probíhá první konzultace v pedagogické poradně?

Naše speciálně pedagogické centru (SPC) rodiče kontaktují sami, dostávají doporučení od spolupracujících zařízení (APLA, klinický psycholog) nebo ze školky či školy, někteří rodiče si naše zařízení najdou sami na internetu, když cítí potřebu se poradit.

Prvním kontakt probíhá po telefonu, kdy se s rodičem domlouváme, co od nás potřebuje (diagnostiku, zhodnocení mentálního vývoje, doporučení pro školku či školu k vypracování individuálního plánu a zřízení místa asistenta pedagoga), dále dohodneme termín prvního setkání, a to, zda má přijít s dítětem nebo sám. Někdy se stává, že v průběhu telefonátu zjistíme, že naše zařízení není vhodné, a tak doporučíme kolegy.

První setkání proběhne ideálně tím způsobem, že jedna z pracovnic vede anamnestický rozhovor s rodiči (otázky mapující dosavadní vývoj), druhá pracovnice se věnuje dítěti, pozoruje jeho spontánní aktivitu a hru. Domlouváme se na zakázce ze strany rodičů, co od nás potřebují (nejčastěji diagnostika, poradenství, doporučení pro školu, v některých případech též práci se zdravým sourozencem, který obtížně zvládá situaci s hendikepovaným dítětem).

V dalších krocích domlouváme termín psychologického vyšetření, návštěvu školky či školy a pozorování v kolektivu dětí a poradenství pro pedagogy (pokud již dítě někam dochází), nebo předáváme kontakty na vhodná zařízení (školy mající zkušenosti s integrací, volnočasové organizace, služby rané péče a osobní asistence, logopedie, apod.). Sociální pracovnice rodičům poskytuje poradenství v otázce žádosti příspěvku na péči. Na první setkání je vhodné vzít zprávy z již absolvovaných vyšetření.

Tagy: Autismus | dítě s autismem

Komentáře