Díl 8. Míšánek se nebojí

Datum publikace: 13.03.2011

Kategorie: První rok batolete

Míšánek se nebojí ani tmy, ani psa, a dokonce ani injekční stříkačky. Na očkování byl velmi statečný. A co je nového? Míšánek se chystá do školky.   

Povinné očkování

Míšánkovi je rok a čtvrt pryč, a proto byl před týdnem na první dávce očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. V ordinaci jej natolik zaujala houpající se sova a make-up paní doktorky, že píchnutí injekce snad ani nevnímal. Rozhlížel se kolem a pořád něco povídal. Dnes je ale unavený a má zvýšenou teplotu, což je běžná reakce na očkování proti tomuto trio nemocí. Proto odpočívá ve své postýlce. V noci měl hodně přes třicet osm, pročež nemohl pořádně spát. Zítra už ale bude jistě fit.            

Míšánek ve školce

Od března začíná Míšánek chodit jednou týdně na čtyři hodiny do školky. Svým zařazením se nejedná o klasickou školku, ale o hlídání školkového typu. Nebude tam chodit sám, ale se svou tříletou sestřičkou Barunkou, která již má se školkou zkušenosti. Chodila do soukromé školky na dvě odpoledne v týdnu od necelých dvou let. Od začátku se jí tam moc líbilo. Když byl Míšánek před několika dny na obhlídce terénu, školka jej nadchla. Nejvíce se mu líbil stan, kam se mohl schovat, kuchyňka a to množství autíček. Když maminka na chvíli odešla, vůbec mu to nevadilo. Vždyť tu s ním byla Barunka. Mimochodem Míšánek se nebojí ani tmy. Tmavá kouta, jako je například komora, kde je zhasnuto, jej přitahují.   

Malý opičák   

Míšánek se stejně jako ostatní děti učí napodobováním. Vedle táty a dědy, kteří jsou pro něho velkými vzory, napodobuje především Barunku. Barunka je velmi živá holčička, která se za celý den skoro nezastaví. A když, tak jenom po hodně dlouhé procházce. To si pak lehne na gaučík v obývacím pokoji a pije šťávu ze své lahvičky. Donedávna byl pro ni tento gaučík útočištěm, kam si mohla schovat všechny věci, které není radno mladšímu bratrovi půjčovat. Jenže ejhle. Míša už dokáže nahoru vylézt. Stejně jako Bára si vzal svou lahvičku, zabořil se do kožešiny. Když mu došla šťáva, slezl z gauče a šel podat lahvičku mamince, aby mu ji doplnila. Přesně tak to dělá Bára. A samozřejmě, že napodobuje i jiné věci. Když Barunka Míšánka plácne (což naštěstí dělá jen velmi zřídka), může od něho čekat odvetu.              

Nové obzory     

Protože se venku konečně trochu oteplilo, mohly děti se svými odstrkovadly vyrazit ven. Chodník naproti domu sváděl k závodu na dvě stě metrů. Cílem byla vysoká pouliční lampa. Míšu vůbec netrápilo, že pokaždé skončil až na druhém místě. Nejvíce ho totiž zajímali psi a kočky, které viděl za plotem. Škoda jen, že si je na rozdíl od babiččiných zvířátek nemohl pohladit.     

Tagy: vývoj batolete

Komentáře