Registrace

Dítě nechce spát v postýlce

Datum publikace: 12.10.2014

Kategorie: Rodiče a děti | Psychika | Maminky a tatínkové | Jak být dobrým rodičem

Konečně. Máte za sebou náročný den s dětmi – neustálé uklízení rozházených věcí, „paci, paci., pacičky“, „áááá ham.“ Povedlo se vám zdržet se komentáře „bác“, když manželovi upadl mobil a s vděkem, že vám z toho ještě „nepřeskočilo“ usínáte.

Konečně prostor jen pro vás. Jenže! V tu chvíli se ozve pláč, „mamí“ případně rychlé „tap, tap, tap“ a drobeček skáče rovnou k vám do postele. V jiném scénáři tam spí již od večera, protože ve své postýlce zavřít oči rezolutně odmítá! Z tolik potřebné manželské romantiky zase nic není. A vás napadá Proč? Proč? Proč?

Důvodů může být celá řada. I přes to je možné ty nejběžnější rozdělit do pár skupin:

1) Dítko testuje hranice. Opakovaně tedy zkouší, zda pravidlo, že musí spát v postýlce, opravdu platí a jaké všechny způsoby fungují na to, aby se dalo obejít. Nejsilnější je to v období vzdoru – tedy mezi druhým a čtvrtým rokem.
2) Dítko prochází náročným obdobím. Jako např. v situaci nástupu do školky, narození sourozence, rozvodu rodičů, nemoci apod. Větší míra stresu a úzkosti vede dítě k větší potřebě fyzického kontaktu, kterým si dodává pocit bezpečí a jistoty.
3) Dítko je ve věku, kdy se vyrovnává s odloučením a strachem. První období je již v batolecím věku (od narození do 1 roku), kdy je pro miminka spánek opravdovým odloučením. Druhé období přichází mezi čtvrtým a šestým rokem, kdy se u dětí rozvíjí myšlení doslova „rychlostí blesku“, ale zůstává pro ně téměř nemožné odlišit, co je reálné a co ne. Často pak trpí strachy a úzkostmi z různých příšer, tmy a jiných výplodů jejich kouzelné fantazie.
4) Rodiče nejsou ve skrytu duše pevně rozhodnuti, že na spaní dítěte v postýlce budou trvat. Vždyť to něžné přitulení před spaním je tak jedinečné a nechat ho usnout v manželské posteli je vlastně rychlejší a bezkonfliktní. Pokud děti vycítí jakékoliv zaváhání, které v hloubi duše můžete mít, rozhodně po něm sáhnou.

Co tedy s tím?

1) Pevně se rozhodnout
Zamyslete se nad tím, zda opravdu nadešel čas, kdy chcete, aby dítě spalo u sebe v posteli. Pokud váháte, je možné, že si ušetříte konflikty a starosti, když ještě chvíli počkáte. Je tak krásné hýčkat vašeho drobečka ve společné náruči. Pokud se však nevyspí ani jeden z vás a nevýhody převyšují nad krásou okamžiku, upevněte si své vnitřní rozhodnutí. Ložnice je váš partnerský prostor, na který máte právo a je to tak naprosto v pořádku.

2) Pojďme na to postupně
Někdy může zafungovat kompromisní řešení, kdy dítě spí vedle vaší postele v cestovní postýlce případně na matraci. Výhoda je, že je můžete postupně posouvat směrem do pokojíčku a pomoci tak dítěti zvyknout si na zvětšující se vzdálenost. Případně můžete zvolit variantu střídání dnů spaní u vás a u sebe v postýlce a opět postupně zvyšovat počet dnů, kdy dítě spí samostatně. Pro dítě bude jasnější, když si jednotlivé dny označíte obrázkem v kalendáři.

3) Ještě chvilku počkat
Někdy je opravdu lepší potřebu dítěte naplnit. Zejména v období, kdy je nechuť spát v postýlce spojena s životní změnou nebo s úzkostí. Nebojte se, nebudou vám hřát peřinu do puberty. Opravdu to jednoho dne přejde.

4) Využijme hru
Hra je pro děti nejpřirozenějším prostředkem jak věci v životě pochopit a postupně si je osahat. Můžete tedy s dětmi dokola ukládat plyšová zvířátka, přehrávat situace, kdy medvídek nechce sám spát v postýlce a povídat si při hře o tom, co by medvídek potřeboval, aby se mu v pokojíčku líbilo. Často vám odpověď dají samy :-)

Autor: dětská psycholožka Klára Votavová

Zdroj foto: ISIFA

Tagy: když dítě nechce spát v postýlce