Do školky s plínou a dudlíkem

Datum publikace: 18.3.2014

Kategorie: Batole | Výchova | Rodiče a děti | Jak být dobrým rodičem

7:30 – jedu těsně na čas, ale nakonec stíhám. Na minutu přesně otevírám dveře školičky a automaticky provádím každodenní činnosti - všude rozsvítit, zapnout topení naplno, v oknech rozzářit hvězdičky, vyvětrat ve všech místnostech, nakrájet jablíčka pro první hladovce, uvařit kávu – tu vůni mají rodiče rádi. A do dveří vchází první zářivá očička – boty dolů, tepláčky, bačkorky, pusu, zamávat a jdeme si hrát. Do školičky chodí děti od 1,5 roku, nejstarší jsou pětiletí. Kluci, holky, Češi, Holanďané. I přes navyklý rytmus ranních činností, je každé ráno jiné a pestré.

A kde pracuji radši? Jako dětská psycholožka v poradně nebo ve své školičce? Opravdu si neumím vybrat, ale hlavně s dětmi! Obě profese se krásně doplňují a já z nich pak mohu čerpat.

Poslední dobou se často vracím k tématu vřazování dětí mladších 3 let do předškolního kolektivu. Klasický český systém známe všichni. „Plínkáči“ do jeslí, ostatní do MŠ a k tomu česká tradice rodičovské dovolené do tří let věku. Většina z nás už ví, že jsme v tomto ohledu světovou výjimkou (v řadě západních zemí dostává rodina finanční podporu max. do 6-ti měsíců věku dítěte). A pro mnoho maminek přestává náš systém být funkční. České maminky si sice již mohou vybrat, jak dlouho plánují s děťátkem zůstat doma. Nic méně celá řada z nich je firmami tlačena, aby se vrátila co nejdříve. Systém státních jeslí za pracovní realizací maminek značně pokulhává. Jako další východisko pak přichází chůva nebo soukromé zařízení (a nezřídka i sourozenec). Maminky se snaží sladit potřeby svoje, svého děťátka a často bohužel i hypotéky a jiných finančních závazků. Nakonec mohou trpět pocity viny, že se rodině dost nevěnují. K tomu ještě přidejme stres z pracovních povinností a radost z rodinného a pracovního života je tatam.

A já pak mám chuť říct. Maminky nebojte se. To že své děťátko svěříte lidem, kterým důvěřujete a kteří se o ně plně postarají, ho nijak nepoškodí. Naopak mu mohou dodat nové podněty a vytvořit s ním další jedinečný láskyplný vztah. Vzhledem k věku vašeho miminka tedy doporučuji volit různé alternativy.

Do 8 měsíců věku by miminka měla opravdu trávit velkou většinu času s vámi. Při občasném zařizování či práci z domova vám může vypomoci chůva či babička. A pokud víte, že vás vaše situace bude tlačit pracovat intenzivně již v blížícím se období, právě teď je ten vhodný čas pomoci děťátku vytvořit si vztah ke třetí vychovávající osobě. A to nejlépe prostřednictvím společně trávených chvil při hře, koupání, procházkách apod. Zde mne napadá jen zmínka zkušenosti ze Španělska, kde jsem nějakou dobu žila. Tam odchází chůvy s maminkami prakticky již z porodnice a u miminek jsou společně první dva měsíce. Pak už maminka odchází do práce. Z mého pohledu je toto moc drsné. V prvních měsících se tvoří a prohlubuje jedinečný vztah maminky a miminka, který dává oběma pevný základ do celé společné budoucnosti. A dle mého názoru je to období nesmírně důležité, které se již nikdy opakovat nebude. Na druhé straně je však evidentní, že Španělé opravdu výrazně citově nestrádají. Jiný kraj, jiný mrav.

Děti starší 8 měsíců již zvládnou zůstat bez maminky i celý den, POKUD jsou v prostředí, které dobře znají a s člověkem, ke kterému již mají vytvořen pevný citový vztah. V tomto věku ještě není vhodné nechávat děti hlídat člověkem, který je pro ně neznámý, i když jde např. o naši dobrou kamarádku. Důležité je, aby s ní naše dítě mělo opakovanou pozitivní zkušenost v naší přítomnosti. Z vývojové psychologie víme, že v tomto věku mají děti již vytvořen koncept stálosti objektu – tj. když maminka odejde z místnosti, vědí, že někam nezmizela, že stále ještě někde existuje a jdou ji hledat. Děti mladší osmi měsíců schované předměty a lidi nehledají. Proto u starších batolat dochází i k tzv. separační krizi. Uvědomují si mnohem plněji než dřív nejen to, že maminka už tu není, ale že maminka JE někde jinde. Proto tolik pláče a protestu. Ve věku od 8 do 18 měsíců je tedy optimálním řešením pro potřeby pracující maminky a rostoucího miminka zvolit individuální péči od chůvy či babičky, která ideálně probíhá doma.

Od 18 měsíců jsou již děti často zralé pro zařazení do malého dětského kolektivu. A malým kolektivem myslím skupinku 10 – max. 15 dětí různého věku. Právě tyto děti skvěle fungují a mnoho čerpají z věkově smíšených skupin. Starší kamarádi jim imponují a jdou příkladem. Pro děti je to obrovská motivace při tréninku samostatnosti v jídle a hygieně, při zvládání vývojových úkolů (činnosti jemné i hrubé motoriky) a navazování sociálních vztahů. Skupina se zároveň učí menší členy respektovat a pečovat o ně. Ze zkušenosti v naší školičce musím říct, že děti okolo 1,5 – 2 let zvládají odloučení od maminky LÉPE než děti starší. I u nich přijde okolo třetího roku vlna „nechci do školky“, ale to už je poté, co si na školkové prostředí zvykly a navázaly v kolektivu důležité vztahy.

A proto se vracím k jedné z předchozích vět. Maminky nebojte se. V přítomnosti milujících a pečujících dospěláků bude vašim dětem skvěle. A vy se k nim vrátíte pracovně spokojené a nadšené pro společnou hru s kopou trpělivosti a radosti.

dětská psycholožka Klára Votavová

Zdroj foto: ISIFA

Tagy: české maminky a děti | školky

Komentáře