Strach z klíšťat je přehnaný

Datum publikace: 20.11.2014

Díky tomu, že každé jaro na nás začne útočit reklama na očkování proti klíšťové encefalitidě, se většina lidí klíšťat panicky bojí. Někteří jedinci kvůli tomu nechodí vůbec do lesa, nechtějí pouštět děti na tábor v přírodě, nakupují agresivní chemické repelenty,... Ve skutečnosti ale mnohem snáz chytíte klíště při obyčejné procházce v trávě než v lese.

Klíšťata neskáčou na lidi ze stromů, jak si mnozí myslí, ale žijí v trávě, v bylinném a keřovitém podrostu. Proto běžně můžete chytit klíště při procházce v městském parku nebo na vycházce podél řeky. Okolo klíšťat panuje celá řada mýtů. Všichni díky reklamně znají onemocnění zvané zánět mozku neboli klíšťová encefalitida a logicky se této nemoci obávají. Reklama je cílena hlavně na děti. Ty jsou však ve skutečnosti klíšťovou encefalitidou ohroženy nejméně.

Je-li člověk zdravý a netrpí poruchou imunity, po nákaze virem klíšťové encefalitidy proběhne imunitní reakce, která virus rychle zlikviduje. Buď člověk imunitní reakci ani nezaznamená, nebo proběhne krátké onemocnění s příznaky chřipky. Výhodou je, že při nákaze virem klíšťové encefalitidy vzniká doživotní imunita. U zdravých dětí nákaza probíhá lehce a ve skutečnosti onemocní jen velmi malé procento dětí, přesněji setiny procenta. Klíšťovou encefalitidu nejčastěji prodělávají starší lidé nad padesát let a zejména lidé s chronickými problémy a oslabenou imunitou; přibližně 20 % z nich má další následky.

Očkovat, nebo neočkovat?
Z hlediska dlouhodobého zdraví je mnohem přirozenější, aby se dítě setkalo s nákazou a vytvořilo si trvalou imunitu. Pokud dítě necháte naočkovat proti viru klíšťové encefalitidy, musíte pravidelně v několikaletých intervalech podstoupit přeočkování, aby byla zachována imunita proti němu. Je však velmi pravděpodobné, že v průběhu let na přeočkování zapomenete. Také je velmi nutné zvážit negativa očkování, tedy nepřevažují-li rizika nad pozitivy. Kvůli kampani na očkování proti klíšťové encefalitidě všichni znají úskalí této nemoci a klíšťat se bojí. Ve skutečnosti je virem nakaženo přibližně každé dvacáté klíště, promořenost je tedy cca 5 %. Přenos onemocnění závisí také na době sání; pokud se klíště vyndá včas, pravděpodobnost nákazy se snižuje.

Detoxikace pro imunitu i prevenci
Chcete-li být úplně klidní, doporučujeme vám jako vhodnou prevenci tohoto onemocněn celkovou detoxikaci. Ta vám totiž zaručí dobrou imunitu při setkání s jakoukoli infekcí. Při případném nálezu přisátého klíštěte doporučujeme užívat cca 10 dní preparát Joalis FSME, který navede imunitní buňky proti případnému viru a zabrání jeho dalšímu namnožení v organismu. Jednu lahvičku doporučujeme přibalit dětem s sebou do přírody k babičce, na tábor apod. a poučit je, jak preparát užívat. Děti nemusí kapky užívat vnitřně, mohou je mazat na kůži – účinky preparátů se nesníží.

Borelióza – rafinovaný nepřítel
Kampaň zaměřená na očkování proti klíšťové encefalitidě je skutečně monstrózní. O čem už se tolik ale téměř vůbec nemluví, je borelióza; závažné a časté onemocnění přenášené klíšťaty. Neexistuje žádná kampaň, která by informovala lidi o závažnosti a nebezpečí této bakterie, protože proti ní neexistují očkovací látky. Byly sice vytvořeny pokusné vakcíny, ale rychle se od jejich používání ustoupilo, protože u lidí vyvolávaly autoimunitní reakce, podobně jako samotné borrelie. Nákaza borreliemi je mnohem častější než nákaza virem klíšťové encefalitidy. Sice se přímo na boreliózu neumírá, ale chronická infekce způsobuje celou řadu problémů a je mezi lidmi velmi rozšířená. Pokud je člověk zdravý, má výkonné všechny složky imunitního systému, nemusí se nákazy borrelií od klíšťat obávat. Na rozdíl od klíšťové encefalitidy se po setkání s boreliemi nevytváří trvalá imunita. Když se pak spojí imunitní oslabení a setkání s infekcí, může k nákaze dojít. Dalším faktem je, že řada borelióz je prakticky vrozená. Když se podíváme na typické chronické problémy, se kterými přicházejí klienti do detoxikačních poraden, velmi často se na nich podílí mikrobiální ložiska obsahující borrelie nebo přímo chronická borreliová infekce.

Proč je borrelie nejčastějším patogenním mikroorganismem?
Důvodů je několik. Je to jedna z nejčastějších infekcí přenášených klíšťaty a možná i dalším krev sajícím hmyzem. Nebylo to potvrzeno, ale je velké podezření, že ji mohou přenášet ovádi, mochničky apod. Sice byla popsána až v roce 1982, ale ve skutečnosti se v přírodě vyskytuje velmi dlouho. Důkazem jsou například vzorky klíšťat z Vídeňského muzea z let 1884, kde byl genetickým vyšetřením potvrzen výskyt borrelií. Také příznaky typické pro onemocnění boreliózou byly popsány dávno. V přírodě jsou nejvíce rozšířené mezi hlodavci, hmyzožravci a ptáky. Těmto malým živočichům nepůsobí potíže, slouží jen jako zdroj infekce. Prostřednictvím klíšťat jsou ale borrelie přenášeny na větší savce – včetně člověka. Jim způsobují celou řadu problémů.

V přírodě je nakaženo přibližně 10 % klíšťat, záleží na konkrétních oblastech. Někde může dosahovat až 30 %, například v lužních lesích. Klíšťata v sobě často nosí různé typy borrelií a dochází k vykultivování agresivních, virulentních kmenů, které jsou předávány dále. Naštěstí ne každé nakažené klíště, které se přisaje, nás nakazí. Stejně jako v případě k. encefalitidy i zde záleží na době sání. Udává se, že by mělo probíhat alespoň 24 hodin, aby se člověk stihl nakazit. Pravděpodobnost nákazy po delší době sání je přibližně 30 %. Proto je důležité se po pobytu v přírodě důkladně prohlédnout, a to velice pečlivě, protože paradoxně nejvíce nakažlivá jsou nejmenší stadia klíšťat – larvy a nymfy velikosti přibližně 1 milimetr.

Borrelie žijí v trávicím traktu klíšťat. Nákaza může probíhat nejenom sáním. Mnohem větší množství borrelií přežívá v jejich trusu než ve slinách. Proto by se klíšťata měla odstraňovat velmi opatrně, nejlépe v rukavicích. Klíšťata by se nikdy neměla rozmačkávat, protože se vylije střevní obsah s velkým množstvím borrelií.

Záludnost borrelií

Na rozdíl od jiných patogenních mikroorganismů, které jsou většinou přizpůsobeny určitému typu buněk nebo typicky napadají konkrétní orgány, borrelie parazitují ve všech typech buněk a tkání. Na rozdíl od většiny bakterií, které v organismu žijí v mezibuněčných prostorech, borrelie parazitují i uvnitř buněk. V mezibuněčných prostorech se vážou na dekorin. Hojně se vyskytuje v chrupavkách, vazivové složce orgánů. Podstatnou částí všech orgánů je vazivová složka, která tvoří podpůrnou kostru. Borrelie vážou na fibronektin, který patří rovněž do skupiny proteoglykanů a najdeme ho v celém organismu – na buněčných membránách, v mezibuněčné hmotě a je také důležitou složkou krevní plazmy. Borrelie se vážou a pronikají do buněk tvořících vazivo fibroblastů a fibrocytů. Po vniknutí do organismu začnou produkovat enzymy, které aktivují plasminogen. Spouští tak kaskádu fibrinolytických reakcí, to znamená, že aktivně štěpí vazivovou složku organismu a snáze pronikají do tkáňové matrix. Jsou rychle roznášeny dále do organismu a napadají další orgány. Již po 2–4 týdnech od nákazy jsou rozšířeny ve slezině, kostní dřeni, játrech, lymfatických uzlinách, varlatech, srdci, chrupavkách, postupně je napadeno i celé podkoží, hlavně kolagenní vlákna, svaly apod. Napadají endotelové buňky v kapilárách a drobných cévách, čímž je usnadněn jejich přenos do různých orgánů.

Příznaky boreliózy

Tkáňové změny bývají mírné, dochází k lehkému zánětu, takže akutní postižení není výrazné. Hromadí se lymfocyty a plasmatické buňky. V akutní fázi je onemocnění rozpoznatelné hlavně z příznaků způsobených nahromaděním imunitních muněk. Typicky je možné pozorovat lehký zánět na kůži, červenou, postupně se šířící skvrnu (erythema migrans) o velikosti 5 a více cm. Skvrna může být uprostřed vybledlá a nejčastěji vzniká v místě přisátí klíštěte. Pozor, je třeba odlišit od malé (1–3 cm), červené a nateklé skvrnky, která vzniká jako reakce imunity na místo přisátí klíštěte! Ta je jednoznačně pozitivní, protože signalizuje, že došlo k imunitní reakci, a je docela pravděpodobné, že proniklé borrelie imunita zlikviduje.

Erythema migrans se v místě přisátí klíštěte objevuje zhruba u 50 % nakažených. Není tedy nutným příznakem nemoci. Někdy se vytváří sekundární skvrny. Nákaza bývá doprovázená zvětšením mízních uzlin v příslušné oblasti. Někdy se objevuje tzv. lymfocytom – nahromadění imunitních buněk, lymfocytů. Bývá častý hlavně u dětí a projevuje se jako tmavě červený až nafialovělý lesklý otok velikosti od několika milimetrů až do několika centimetrů. Nejčastěji se objevuje na boltci ucha, někdy na nose nebo na prsní bradavce. Při jakékoli červené skvrně na uchu (hlavně u dětí), která nezmizí během několika dní, byste měli navštívit lékaře a zjistit, zda se nejedná o boreliózu. Když podezření nepotvrdí, raději navštivte ještě dalšího odborníka, protože celá řada všeobecných a dětských lékařů tento příznak nemusí znát a může ho zlehčovat. Dalším příznakem borreliózy mohou být olupující se bříška prstů.

S antibiotiky šetřete!

Při akutní fázi boreliózy je lepší pro jistotu podstoupit terapii pomocí antibiotik. Je to fáze, kdy dochází k masivnímu množení borrelií. Antibiotika jejich množení pozastaví. Tato akutní fáze by v každém případě měla být doprovázena podáním přípravku Joalis Spirobor. Při podání antibiotik dochází k vytváření mikrobiálních infekčních ložisek a podáním preparátů se zamezí jejich masivnímu vzniku.

Kožní změny se vyskytují přibližně u 70 % akutních borelióz, často ale bývají v mírné formě bez rozpoznání. Tím, že napadají vazivovou složku, hlavně chrupavky a šlachy, dochází velmi často k poškození kloubů a pohybového aparátu. Borrelie aktivují synoviální buňky k produkci cytokinů a hydrolytických enzymů, které narušují nejprve chrupavku, později i kost ležící pod ní. Velmi často vytvářejí v pohybovém preparátu obrovské množství mikrobiálních ložisek, která je třeba odstranit.

Někdy dochází ke vzniku borreliových imunokomplexů – spojení protilátek s borreliemi, které odolávají fagocytóze. Buď produkují enzym podobný lidskému stresovému proteinu, nejčastěji je však tento stresový faktor v tkáních přítomen díky emoční a stresové zátěži. Imunokomplexy se usazují převážně v kloubním aparátu a jsou nebezpečné tím, že se mohou rozpadat a borrelie uvolňovat.

Borelióza devastuje nervy

Borrelie postupně napadají i další typy buněk. Typicky jsou to nervové buňky. Přibližně u 30 % procent lidí s akutní boreliózou dojde k přenosu bakterií do nervového systému. Pokud je nervový systém nebo organismus navíc napaden herpetickými viry, zvyšuje se průnik borrelií do tkání a dochází k větším patologickým příznakům onemocnění. Akutní encefalitida nebo meningitida (zánět mozku a mozkových blan) nejsou tak časté, mnohem častěji se projevují lehčími příznaky, jako jsou bolesti hlavy, únava, brnění, obrna, syndrom karpálního tunelu, zánět periferních nervů. Do nervů se borrelie nejčastěji dostávají v místě lokální kožní infekce, odtud postupují do CNS. Dochází k poškození axonů, gliových buněk ochraňujících nervy. V mozku borrelie v první řadě napadá bazální ganglia, mezecenfalon, Varolův most, velmi často také hypofýzu a hypothalamus. Postupně se ale může rozšířit do jakýchkoli nervových tkání. Mikrobiální ložiska v nervovém systému jsou poměrně častá. Ložiska v nervovém systému jsou velmi nebezpečná, protože produkují toxin podobný botulinu, který blokuje přenos nervových vzruchů. Dochází prakticky k ochrnutí postižených neuronů, a proto se může projevovat celou škálou nervových potíží, včetně psychických potíží. Záleží na tom, které části nervové soustavy jsou napadeny, co se v této oblasti zpracovává za informace a jaké funkce napadené anatomické struktury plní.

Borrelie také často napadají urogenitální systém. Zde mohou způsobit celou řadu problémů; endometriózu, různé záněty apod. Tuto oblast je určitě třeba detoxikovat před otěhotněním, aby se zabránilo přenosu borrelií, které snadno pronikají placentou do těla plodu. U nenarozených dětí nejčastěji napadají nervový systém a dítě pak trpí celou řadou psychických problémů (lehké mozkové dysfunkce, nesoustředěnost, poruchy chování, zvýšená dráždivost).

Borrelie jsou neuvěřitelně odolné

Schopnost borrelií napadat všechny lidské tkáně hraje roli v tom, že její ložiska můžeme najít prakticky v celém organismu. To však není hlavní důvod, proč v těle vzniká tak velké množství jejích mikrobiálních ložisek. Hlavním důvodem je schopnost borrelií odolávat imunitě a vytvářet různé formy mikrobiálních ložisek. Většinou vlivem nevhodných podmínek, jako je antibiotická terapie nebo zánět ve tkáni, dochází ke změnám v těle borrelií. Oslabené borrelie se stáčí do klubíček a tvoří cysty, které mají odlišnou membránu. Dochází k vytvoření mrtvé cysty, která je často pro imunitní buňky neviditelná. Také se vytváří granula, vezikuly a měchýřky – velmi malé části borrelií, které jsou pak rozesety po celém organismu a přežívají jak extracelulárně, tak intracelulárně.

V organismu může kdykoli nastat reverzibilní reakce a v případě, že je příznivá pro borrelii, dochází k oživení spících cyst a dalších útvarů a k reaktivaci infekce, při níž se borrelie začnou masivně množit. Když se dostanou do organismu, snaží se rychle ukrýt před imunitou. Mají velmi variabilní povrch, a pokud imunita začne proti nim vytvářet protilátky, rychle změní své povrchové struktury, aby zabránily tomu, že je protilátky označí a imunitní buňky zničí. Aktivně se také brání imunitě tím, že ji inhibují. Tím v podstatě vypínají důležitou část protibuněčné imunity. A to zdaleka není všechno. Borrelie dokážou přímo napadnout řízení imunity – napadají hlavně řídící T-lymfocyty a mění imunitní reakce. Dokonce výkonné T-lymfocyty a B-lymfocyty zabíjejí. Někdy, zejména vlivem dalších emočních zátěží, může dojít k tomu, že imunita nesprávně označí část borrelie pro imunitní reakce, a to bičík. Může pak nastat zkřížená autoimunitní reakce (protilátky namířené proti bičíku označují lidské bílkoviny tvořící klouby a obaly nervů a dochází k ničení těchto tkání vlastními imunitními buňkami). Protože borrelie dokáže zablokovat určité imunitní reakce, je třeba před detoxikací od ložisek a chronické infekce detoxikovat hlavně orgány pentagramu, které mají vliv na imunitu. Jsou to především játra a slezina.

Ať už se jedná o klíšťovou encefalitidu nebo boreliózu, v obou případech je na prvním místě imunita. Má-li člověk v pořádku imunitní systém, může si být jistý, že dostal toho nejlepšího a nejodolnějšího bojovníka. S navrácením harmonie do organismu a udržením imunitního systému ve výborné kondici pomůže dlouhodobá a přesně cílená detoxikace.

Mgr. Marie Vilánková
www.joalis.cz

Tagy: borelióza | borrelie | klíšťová encefalitida | strach z klíšťat