Registrace

Když se dítě nechce oblékat! Mně to nejde a já to neumím!

Datum publikace: 19.01.2015

„Já to neumím“ nebo „Mně to nejde, mamí!!!“ případně rozkaz „Musíš mi to obléct ty, tati!!!!“ Oblíbené je i detailní hodinové zkoumání drobečku ležícího vedle ponožky, kterou si má dítě obléct. Znáte podobné scény i z vašeho rodinného života? Oblékání může být někdy opravdu výzva. Nejprve děti baví a ohromně se snaží. A pak najednou nic nejde, všechno ostatní je důležitější a vypravování z domu se stává zdlouhavou a nervy drásající Odysseou.

Právě pro tyto chvíle, kdy je nejvíce potřeba zachovat vnitřní klid, aby situace proběhla bez hádek a vztekání máme pro vás pár praktických tipů.

1) Nejprve je třeba nacvičit svlékání. I roční děti si zvládnou sundat čepici, ponožky, boty, kalhoty a bundu. Do začátků jim můžeme pomoci tak, že bundu stáhneme k loktům. Děti ji pak setřesou a v ideální verzi uklidí na předem určené místo.

2) Při nácviku nám pomůže, když budeme oblékat dítě u sebe na klíně. Chytneme jej za ruce a uchopíme oblečení jakoby jeho rukama. Dítě tak kopíruje naše pohyby a postupně si osvojuje důležité motorické schopnosti.

3) Učením nám usnadní, když zapojíme dítě do dokončovacích fází oblékání. Roční děti umí vytáhnout kalhoty, dozapnout zip, stáhnout si triko, zadělat suché zipy u bot, případně zatáhnout za tkaničky.

4) Dítě můžeme zapojit i do ostatních činností spojených s oblékáním. Může nám pomoci určit pořadí, v kterém se věci oblékají (často nám v začátku slipy končí na teplákách a boty se obouvají před ponožkami :-) ). Nebo můžeme dítě požádat, aby složilo již svlečené oblečení na židličku, dalo boty do botníku apod.

5) Postupně a krok za krokem se tak dostáváme do fáze, kdy se dítě obléká prakticky samo a my mu jen pomáháme. Již dvouleté děti jsou schopné se velmi dobře obléci. Můžete se podívat na následující seřazení oblečení od nejsnazšího po nejtěžší a porovnat, jak to je u vás :-). 1) sukně/kalhoty, 2)slipy, 3)čepice, 4) boty, 5) tričko, 6) zapínací mikiny, 7) ponožky, 8) punčocháče, 9) rukavice. Do čtyř let bychom se měli postupně dostat k bodu, kdy dítěti pomáháme jen s prvním zapnutím zipu (jezdce ať vyveze samo) a se zavazováním tkaniček.

6) Pokud nám dítě stále tvrdí, že mu nic nejde a že potřebuje pomoci, můžeme oblékání jakoby vykouzlit a dát mu jej do ruky. Občas stačí, když si dítě jen posadíme na klín a ono se pak oblékne samo. Můžeme dítěti pomoci tím, že mu budeme fandit. Vše usnadní, pokud dítěti dáme na oblékání omezený čas (cca. 10 minut). Účelem není vytvořit časový tlak, nýbrž pomoci dítěti, soustředit se a vrhnout se plně do akce.

A pokud se v rodině všichni dohodnou na podobných pravidlech, úspěch je téměř zaručen. Určete si tedy třeba dnes spolu s partnerem dvě činnosti, které po dítěti při oblékání v průběhu následujících 14 dní budete chtít a ty dodržujte. Je dobré nejprve vybrat činnosti menší obtížnosti, aby bylo dítě rychle motivované (viz. předchozí body). Až tyto dvě činnosti dítě zvládne a stanou se pro něj automatické, můžeme přidat další dvě. Malými krůčky se tak postupně dopracujeme k samostatnosti a odchod z domu se stane chvilkovou záležitostí. S čím tedy začnete?

Zdroj foto: Freeimages.com

Tagy: dítě a oblékání | jak oblékat děti | když se dítě nechce oblékat | oblekání děti | samostatnost dítěte