Porod už se blíží

Hnízdím aneb blíží se velké finále!

Datum publikace: 12.1.2015

Kategorie: Těhotenství | Deník MamaLifestyle

Vítejte v novém roce 2015. Taky si stále zvykáte, že už je leden, svátky za námi a před námi čerstvý, ještě nepopsaný rok? Možná pár z vás pilně dodržuje novoroční předsevzetí a cítí se plní energie, protože tentokrát to musí vyjít. Držím palce!

U nás se již pomalu, ale jistě blíží den D, vlastně den P, tedy porod. Energie ubývá, ručička na váze stoupá, stejně jako nervozita. Už počítám poslední týdny a nemůžu se dočkat února. Je to celkem napínavá hra. Bude to přes týden nebo o víkendu? Ve dne nebo v noci? Rychlé nebo zdlouhavé? Bude miminko v pořádku? Jak to jako rodina vše zvládneme? Kdo pohlídá první dítě? Mám vše připravené?

Oficiálně tedy u mě začala fáze tzv. hnízdění - stav, kdy mám jako matka potřebu vše organizovat, plánovat, připravovat, nakupovat, uklízet. Někde jsem četla, že tento stav značí, že příchod miminka je za dveřmi a instinktivně máme jako samice potřebu se postarat o svoji budoucí drobotinu. A tak shromažďuji pleny, oblečky, dudlíky. V drogeriích jsem teď častý návštěvník a neunikne mi jediná akce.

Přemýšlím, co sbalit do porodnice, tak abych netahala obří kufr, jako minule. Chudák manžel lítat po chodbách porodnice, hledal svoji křičící ženu a táhl za sebou velký hnědý kufr, jak kdybych jela na cestu kolem světa. Musel to být celkem vtipný pohled!
Jsem už také připravená na spoustu věcí, které budou krušné. Jednou takovou věcí je nemocniční jídlo. Víte, že budu rodit v porodnici, kterou vyhodnotili jako tu s nejhorší kuchyní? Ale zase těch zážitků, co si člověk odnese! Nikdy nezapomenu, jak před mnou na první snídani přistál vakuově balený šunkový salám z jatek, který nejenže měl k šunce daleko, ale hlavně balení nešlo ničím otevřít. A tak jsme s kolegyněmi maminkami škubali tuhý plastikový obal zuby, nehty, čímkoli bylo po ruce, lačnící utišit své kručící žaludky. Toho rána jsem to tuším vzdala a spokojila se s plátkem chleba.

Abych tu ale nehanila jen porodnice. Můj tchán v dobré víře pomoci mladé rodině navařil a přivezl kastrol krásně vonící omáčky. Byl leden, chtěla jsem se zahřát a tak se s chutí pustila do jídla. Omáčka skrývala dršky, nelidské množství pepře a koření, a soli, až to vypalovalo chuťové buňky. I těch prvních pár soust stačilo k tomu, aby se můj maličký syn ještě dlouho vzpamatovával z tak divoce ochuceného mléka. A co teprve bezdětná kamarádka, která napekla cibulový nákyp - jak ideální pro kojící matku! Chuděra, netušila, co tím spustí. Dodnes jsem jí o tom neřekla…

Všechny tyhle zážitky jsou s odstupem času úsměvné. A pokud jsem se něco naučila, tak je to fakt, že vše pomíjí, vše je jen dočasné. Bolest přejde, nepohodlí se překoná a nic není důležitější než zdravé a dobře prospívající miminko. Dle posledního ultrazvuku má ta naše malá holčička už pěkně naducané tváře a já se nemůžu dočkat, až jí budu držet v náručí.

Nenechte si tedy ujít příští článek či moje videa https://www.youtube.com/user/MamaLifestyle, kde vám ji snad budu moci představit. Do té doby mi držte palce, budu to potřebovat!

Tagy: blížící se porod | blíží se porod | Mamalifestyle | moje těhotenství | těhotenství

Článek je vydán v rámci seriálu: Deník MamaLifestyle

Čtěte na Rodičům

Komentáře